Úvod

Předkládaný katalog děl Josefa Brentnera (1689–1742) přináší ověřené a utříděné informace o skladatelově tvorbě a jejích pramenech. Tento vůbec první tematický katalog Brentnerovy tvorby předcházejí pouze seznamy skladeb v encyklopediích, z nichž je třeba zmínit zejména The New Grove Dictionary of Music and Musicians (Milan Poštolka) a Die Musik in Geschichte und Gegenwart (Jaroslav Bužga). S využitím přípravných prací realizovaných v rámci projektu GAČR je katalog zpracováván v editoru MerMEId a zveřejněn na internetu jako pilotní titul projektu Tematické katalogy českých skladatelů online v programu Strategie AV21. Jedná se o publikaci typu „work in progress“, přičemž na konci každého záznamu je vždy uvedeno datum poslední aktualizace. Vlastní katalog je vytvářen pouze v angličtině, zatímco průvodní texty zahrnující úvod ke katalogu, chronologii skladatelova života a díla, stručné shrnutí jeho biografie a výběr archivních dokumentů jsou dostupné souběžně anglicky a česky.

Prameny

Autografy, tisky, opisy a inventáře

V současnosti je známo šest hudebních rukopisů psaných pravděpodobně rukou skladatele. Tři z nich zachránil Emilián Trolda z pozůstalosti Karla Bautzkého (1862–1919), varhaníka u sv. Mikuláše na Malé Straně, a daroval je Národnímu muzeu (Brk 85, Brk 86, Brk 89). Domněnku, že se jedná o autografy, potvrzuje shoda rukopisu se třemi podobnými prameny dochovanými v Göttweigu (Brk 1, Brk 2, Brk 4). Rovněž další prameny v téže sbírce svým vzhledem naznačují blízkost skladateli (Brk 64, Brk 80).

Ve srovnání s ostatními komponisty působícími v českých zemích první poloviny 18. století byl Brentner nebývale úspěšný v publikování svých skladeb. Ačkoli se čtyři sbírky vydané v těsném sledu v letech 1716–1720 dochovaly v mizivém počtu exemplářů, právě z nich pocházejí jeho nejrozšířenější skladby (mj. Brk 28, Brk 32, Brk 37). Díky tištěným sbírkám také Brentner koncem 18. století nalezl místo v hudebních encyklopediích.

Početné opisy kompozic vydaných za skladatelova života vycházejí přímo či zprostředkovaně z tisků a dokládají tak jejich dopad. Jen díky dobovému opisu také známe obsah titulního listu sbírky Hymnodia divina (Brk Coll. 3). Většina dnes známých Brentnerových skladeb se dochovala pouze v opisech. K pramenům, které otevřely cestu k nalezení dalších souvislostí a skladeb, patří například anonymní fragment souboru litanií a antifon pro novénu k sv. Terezii z Ávily (Brk Coll. 7). Unikátním příkladem dobové partitury je opis instrumentální pastorely (Brk 99).

Významným zdrojem informací o skladatelově tvorbě jsou hudební inventáře, cenné informace přitom poskytují zejména tematické inventáře s hudebními incipity, které umožňují jednoznačnou identifikaci díla. Dokládají nejen šíření Brentnerových skladeb, ale také je z jejich studia zřejmé, že nejméně jedna třetina skladatelovy tvorby se nedochovala.

Cirkulace a místa výskytu pramenů

Neznáme Brentnerovu pozůstalost a nemáme ani konkrétnější údaje o místech skladatelova působení. Hudební prameny jsou rozptýleny v řadě archivů a knihoven především ve střední Evropě, výjimečně i na území dnešní Bolívie. V ojedinělých případech můžeme z jejich výskytu na určitém místě vytušit možné souvislosti se skladatelovou biografií, jiné prameny zase ukazují více či méně typické trasy šíření katolické chrámové hudby středoevropského původu.

Nejobsáhlejší známou sbírku Brentnerových skladeb měl k dispozici jezuita Ignacius Müllner (viz jmenný rejstřík). Jeho hudebniny se sice nedochovaly, ale v dochovaném inventáři se Brentnerovo jméno objevuje bezmála šedesátkrát a mnohé z těchto záznamů zachycují díla odjinud neznámá. Inventář tak evidentně odráží prostředí, pro něž byla koncipována alespoň určitá část Brentnerovy tvorby šířená v rukopisech. Potvrzuje tak domněnku o těsném vztahu skladatele s jezuity, jež je dále podložena výskytem jeho skladeb mezi hudebninami z jezuitského kostela sv. Mikuláše na pražské Malé Straně či obsahovou koncepcí první tištěné sbírky.

Nejrozsáhlejší dochovaný soubor Brentnerových skladeb se nachází v hudební sbírce benediktinského kláštera v Göttweigu. Z valné většiny se jedná o hudebniny pořízené za éry regenschoriho P. Maura Brunnmayra. Ten studoval krátce před rokem 1714 v Praze, kde se mohl s Brentnerem osobně poznat. Řada opisů jeho děl a také jeden autograf však pocházejí až z první poloviny dvacátých let 18. století a naznačují tak možnost obnoveného kontaktu skladatele s P. Brunnmayrem. Brentnerovy skladby byly v Göttweigu často hrány až do konce 18. století, jak dokládají poznámky o provozování na obalech, a Göttweig byl zřejmě také lokálním centrem dalšího šíření Brentnerových skladeb, například do blízkého Herzogenburgu (viz Brk 2).

Brentnerova díla se vyskytují v řadě dalších klášterních hudebních sbírek v Rakousku, Polsku, Maďarsku, Německu, Švýcarsku a pochopitelně i v českých zemích, přičemž rozsahem významnou kolekci představuje nejméně jednatřicet dnes bohužel nedochovaných opisů evidovaných v inventáři benediktského kláštera v Rajhradu z roku 1725. V tomto světle je poměrně zvláštní, že v pražských sbírkách se dochovalo relativně málo Brentnerových skladeb, řada z nich navíc v podobě anonymních opisů, a ve skladatelových rodných západních Čechách prameny žádné. Ani Brentnerovy tištěné sbírky by nebyly v úplnosti známy bez pramenů slezského či polského původu. Tato skutečnost vypovídá především o vysoké míře ztrát hudebních pramenů z první poloviny 18. století v Čechách.

K výjimečným pramenům dokládajícím neobvykle dlouhou životnost Brentnerovy skladby patří pozdní opisy ofertoria Laudate Dominum, op. 2/3, pravidelně provozovaného v dvorní kapli a ve Skotském klášteře ve Vídni po celou první polovinu 19. století (Brk 37). Až na opačný konec světa, totiž do jezuitských misií na území dnešní Bolívie, zase doputovala Brentnerova ofertoria, z nichž tři se dochovala v opisech a úpravách tamního původu (Brk 28, Brk 31, Brk 32).

Uspořádání katalogu

Struktura katalogu a číslování děl

Podoba katalogových čísel byla zvolena s cílem získat co možná nejjednodušší identifikátor díla, proto se jedná o prosté pořadové číslo uvedené ve spojení se zkratkou katalogu. Na první pohled je zřejmý také počet zkatalogizovaných děl. Jelikož přesná datace většiny skladeb není možná, katalog je uspořádán dle hudebních druhů. Dochovaná díla jsou průběžně číslována a upořádána do níže uvedených oddílů. V rámci jednotlivých kategorií jsou díla uspořádána dle tónin vzestupně od C (mše, litanie, instrumentální skladby), nebo abecedně dle zpěvního textu (árie, moteta, ofertoria). Nedochované skladby a skladby nejistého či sporného autorství jsou zařazeny v apendixu a samostatně číslovány od Brk Ap. 1. Každé dílo, jež je součástí sbírky, má vlastní katalogové číslo, přičemž sbírky mají samostatné záznamy označené Brk Coll. Nově objevené či identifikované skladby obdrží vždy další číslo v pořadí a do odpovídajících kategorií budou bez problémů začleněny pomocí popisu v editoru MerMEId.