Jan Josef Ignác Brentner se narodil na podzim 1689 v západočeských Dobřanech. Byl pokřtěn jako „Joannes Josephus“ a stejná jména jsou později uvedena i v záznamu o skladatelově úmrtí. Z titulních listů skladeb je ale zřejmé, že on sám upřednostňoval jméno Josef: pouze toto jméno se nachází v autografech jeho děl, v některých opisech i v tištěné sbírce Horae pomeridianae (Brk Coll. 4), předchozí tři sbírky zase nesou jména v pořadí Joseph Johann Ignaz. Skladatelovi rodiče patřili k dobřanské elitě. Otec byl členem městské rady a proslul svým bojem za práva měšťanů vůči klášterní vrchnosti a jejím reprezentantům (Dobřany byly majetkem kláštera premonstrátek v blízkém Chotěšově). Své syny nechal studovat na jezuitském gymnáziu: v roce 1703 se Josef Brentner stal členem latinské kongregace Zvěstování Panny Marie v Jindřichově Hradci, o rok později byl do stejného konfraternity zapsán jeho bratr František. Rovněž skladatelova pozdější kompoziční činnost naznačuje vzdělání u jezuitů.
Skladatelovy další osudy jsou spjaty s Prahou, kde v letech 1716–1720 vyšly tiskem čtyři sbírky jeho skladeb. Tento fakt sám pochopitelně nijak nedokazuje skladatelův trvalejší pobyt v Praze. Avšak titulní text čtvrté Brentnerovy sbírky stejně jako některé další prameny ukazují na Malou Stranu jako tehdejší místo skladatelova působení. V prosinci 1717 zde „director musicae“ hraběte Thuna Sebastian Erhardt nakoupil spolu s jinou instrumentální hudbou také patnáct Brentnerových kompozic (viz dokument). Pravděpodobně v témže roce Brentner složil smuteční moteta na německé texty pro bratrstvo zemřelých při malostranském jezuitském kostele sv. Mikuláše (Brk Coll. 6), roku 1718 zkomponoval v Praze devět litanií a antifon pro novénu o sv. Terezii z Ávily zavedenou karmelitkami ve Štýrském Hradci (Brk Coll. 7, dokument). Tyto stopy Brentnerova pražského pobytu doplňuje informace z obálky torzovitě dochovaného opisu árie v hudební sbírce kláštera ve spišském Podolínci (Brk 79), kde je autor označen jako „pražský skladatel a nejvirtuóznější koncertní mistr kapely křižovníků u paty [Karlova] mostu“ („Boemo Pragensi compositore et apud RR. PP. Crucigeros ad pedem pontis cappelae magistro virtuosissimo ibidem“).
Přestože jiné prameny přímo dokládající Brentnerovo pražské působení neznáme, zdá se zřejmé, že skladatel alespoň po nějaký čas v Praze pobýval a aktivně se zde pokoušel uchytit právě prostřednictvím své tvorby. Zároveň však nikdy zcela nepřerušil kontakt se svým rodným městem. V seznamu členů dobřanského literátského bratrstva z roku 1726 je uveden jako „componista“, o rok později zde byl přítomen na svatbě svého bratra. Jakým způsobem se angažoval v dobřanském hudebním životě, o tom konkrétní informace nemáme; místo varhaníka tehdy zastával jistý Franz Albrecht. V rodném městě skladatel setrval až do konce svého života v roce 1742, kdy 28. června při ranní procházce utonul. Matrika zemřelých a deník dobřanského kaplana informují nejenom o neobvyklých okolnostech Brentnerovy smrti, ale přinášejí o něm i řadu dalších údajů: zemřel jako svobodný mládenec („iuvenis“), trpěl epilepsií („hinfallende Krankheit“), zároveň však měl pověst vynikajícího a slavného skladatele („praeclarus componista“, „vortrefflicher Komponist“), jenž se těšil uznání vyšší i nižší šlechty („in grossen ansehen bey allen Hoch- und nidrigen Standts-Persohnen“).
Skladby Josefa Brentnera mají značnou výpovědní hodnotu pro poznání lokálního hudebního života pražských měst a českých zemí i pro zkoumání zdejší hudební tvorby a pro studium recepce dobových kompozičních modelů a vzorů.
