Dedikace Brentnerovy první tištěné sbírky
[Harmonica duodecatomeria
ecclesiastica seu Ariae duodecim]
honori et venerationi
perillustris ac generosi domini
Mathiae Gildea,
equitis de Altbach,
humillime dicatae.
Perillustris ac generose
domine eques,
patrone ac moecenas
gratiosissime,
praesentem ariarum ecclesiasticarum duodenam, diu meditatam, nunc tandem sub faventissimis auspiciis tuis in publicum prodeuntem, sisto tibi, perillustris domine eques, patrone colendissime. Honori praecipue tuo eam dedicandam duxi, quia mentem tuam Harmonia subinde delectari frequentius comprehendi.
Unde licet has arias nomine Harmonicae duodecatomeriae ecclesiasticae insigniverim, Mathiam tamen nunquam profane intellexi, in quem haec forte sors casu cecidisset, nam id tot beneficiorum a te collatorum particeps pridem destinabam.
Suscipe ergo munus hoc pro insigni gratitudinis, exile quidem, at si consensum gratiosum tuum benigne praebueris, acceptissimum saltem mihi, nam si ingratum aliis, non angor. Quia non invidia aut bile verborum mordacium, sed concentu Musico convincor, praesertim cum unum e duodecim Harmoniam eclesiasticam frivole evertere satagentem a caetu reliquorum rejectum in sacris litteris erudior.
Assentire proinde petitioni meae, perillustris eques, et munusculum hoc, quod nomini tuo pridem consecravi, gratiose acceptandum judica, ut, quod unice anhelat, consecuta mens mea conquiescat; qua spe fretus maneo
perillustris ac generosi domini equitis,
patroni gratiosissimi,
servorum infimus
Josephus Brentner
[Harmonica duodecatomeria ecclesiastica
neboli dvanáct árií]
věnovaných
ku cti a oslavě
přeslavného a urozeného pána
Matyáše Gildey,
rytíře z Altbachu.
Přeslavný a urozený
pane rytíři,
ochránce a mecenáši
nejlaskavější,
kladu před tebe, přeslavný pane rytíři, ochránce nejctihodnější, těchto dvanáct dlouho připravovaných chrámových árií, které nyní konečně pod tvou záštitou vycházejí na veřejnost. Rozhodl jsem se je dedikovat především tobě jako výraz úcty, protože jsem vícekrát poznal, že tvá mysl se často těší z harmonie.
Proto, i když jsem tyto árie označil názvem Harmonica duodecatomeria ecclesiastica, přesto jsem nikdy nechápal jako nezasvěceného Matyáše, jemuž tento osud dílem náhody připadl, neboť jsem se tak již dávno rozhodl pro dobrodiní, kterých se mi od tebe dostalo.
Přijmi tedy tento dar jako výraz vděčnosti, nepatrný sice, leč jestli mu laskavě věnuješ svoji přízeň, bude to alespoň pro mne velice milé, neboť mě netrápí, nebude-li vítaný jiným. Protože mě usvědčí hudební souzvuk, nikoli žlučovitá nenávist kousavých slov, zvláště když se z Písma svatého dozvídám, že jeden ze dvanácti, který se pokoušel nicotně rozvracet harmonii církve, byl ze společenství ostatních vyhnán.
Přijmi tedy mou žádost, přeslavný rytíři, a tento dárek, který jsem ti již dávno zasvětil, laskavě jej posuď, aby má mysl došla klidu, po němž jedině touží; s touto nadějí zůstávám
přeslavného a urozeného pána rytíře,
nejmilostivějšího ochránce,
nejponíženější ze služebníků
Josephus Brentner
revidoval a přeložil Jiří Matl
publikováno v J. J. I. Brentner: Duchovní árie I (Academus Edition 2), Praha 2015, s. 80
